Co dělat, když se ocitneme

V naší kultuře, která chápe stáří převážně jen jako nedostatek mládí, mohlo by snadno docházet k celkovým pocitům méněcennosti. V minulosti existovaly v tradičních společenstvích obřady přechodu – rituály, umožňující lidem projít kritickými obdobími při přechodu z jednoho stádia životního cyklu do druhého. V současné době nám však s uvědoměním si vlastní smrtelnosti a smíření se s projevy stárnutí, žádný rituál nepomáhá.

 

V sestupné fázi života

 

Osobní mezník, který dostal název krize středního věku, se objevuje mezi 35. – 40. rokem života. Předěl, kdy si klademe otázky, jestli jsme dokázali uskutečnit alespoň zlomek ze svých mladých ambicí a k čemu to vlastně všechno je? V této chvíli pravdy je velká příležitost. Buď se v ní nalezneme, nebo propadneme panice a v marné honbě sami sebe uštveme. Krize středního věku je spojena s myšlenkou na smrt, přestože není bezprostřední hrozbou. Obzvláště ženy si najednou začnou všímat prohlubujících se vrásek v obličeji a zaleknou se, že už dosáhly vrcholu a čeká je jenom cesta dolů. A tu je potřeba nalézt ve svém životě hlubší smysl, než uspěchané plnění úkolů a užívání si příležitostí co to jde. Přestože je u nás stále kladen důraz na efektivitu, tělesnou krásu a zdraví a stárnutí je pojímáno negativně a spojováno s obavami, je možné z tohoto bludného kruhu vykročit. Zajímavý článek v internetovém magazínu, pod názvem Ženya mají o svém věku mluvit, by mohl ženy středního věku inspirovat. K prvnímu kroku – zdravému sebevědomí. Protože věk je jen číslo! Tam to všechno začíná. Nabrat nový vítr do plachet lze mnoha způsoby. Strachu navzdory lze začít jezdit na kolečkových bruslích, nebo třeba i na koni. Seskok padákem patří mezi nejadrenalinovější zážitky, který zůstane ve vzpomínkách až do pozdního stáří. Ideálně stráveným časem je čas strávený na cestách. Ať už ve společnosti rodinných příslušníků či přátel.

Co dělat, když se ocitneme
Ohodnoťte příspěvek