Bloguji, bloguješ, bloguje

Jo jo, je to tak, je nás hodně, co se tomu věnujeme. Přiznávám, že jsem tomu propadla asi před šesti lety. A nejsem sama. Každý si ho ale zakládá za jiným účelem. Jeden pro to, aby sděloval, jak cvičí a jaké dělá pokroky, druhý vypráví, co se dělo ve škole, jiný si vylévá srdce, protože má pocit, že psát si soukromě do deníčku, mu nestačí. Potřebuje si postěžovat, nebo se radovat veřejně. Někdo vkládá recepty, které nejdřív vyzkouší, ale také se občas najde člověk, který dokáže popisovat všední situace s takovým humorem, až ho někdo objeví a vydá mu jeho příběhy knižně.
kalendář na monitoru
Horší ale je, když bloguje človíček, který neumí pořádně rodnou řeč. Hovorová čeština není to podstatné, ale psát s hrubkami a ještě se urážet, když ho někdo upozorní, je už do nebe volající. Odpovědi typu „ já si tu můžu psát, jak chci, protože to je moje stránka“, nebo „ co je ti do toho ty de…e“ mi připadají dost hloupé od člověka, který si myslí, že není ostuda neumět česky.
Chápu, že ne každý je schopný se naučit shodu podmětu s přísudkem, či vyjmenovaná slova, ale já bych se styděla v takovém případě cokoli zveřejňovat. Ale zase je tu otázka, jestli sami vnímají, že jazyk neovládají.
Není nutné, aby člověk psal jen monotematicky. I když jsou čtenáři, co se chtějí dozvědět, jaký den ten dotyčný měl, za chvíli to začne nudit. Proto je fajn, když jeden den si vylijeme srdce a další článek je o rošťárnách našeho zvířete, nebo dítěte, pokud píše nějaký rodič. Ale i vymyšlený příběh nemusí nikoho nudit. Nemusíme vkládat jen seriózní věci. Hlavní je, aby se návštěvník nenudil a rád se k nám vracel.
Ale jsou tu i lidé, kteří pouze navštěvují blogy a čtou články. Někdo má k tomu co říct, tak komentuje, jiný jenom v komentářích uráží. Ano, jsou takoví. Jeden čas se rozmohl nešvar, kdy ti, co měli malou návštěvnost a počet byl pro ně zásadní, navštěvovali další a tam dávali komentáře „ píšeš hnusně, já píšu stokrát líp“ a podobně. Doufali, že se ostatní chytí a navštíví jejich blog, kde vlastně nebylo nic zajímavého, ale jim to zvedl počet návštěv. Sice jsem dodneška nepochopila, proč je tak moc důležité číslo, ale budiž, děti jsou děti.
dívka s nápoji u pc
Pak jsou ti, co rádi rýpou a rozčilují, aby člověk na jejich popichování reagoval nějakým naštvaným článkem. Jasně, že se mi to stalo. Normálně jsem nalítla trollovi a nechala se vyprovokovat.
Když jsem se uklidnila a došlo mi, jakou hloupost dělám, naštvané články jsem smazala a pod dalšími jsem začala zakazovat komentáře.
Myslím, že ostatní blogeři to znají také. Občas se najde nějaký provokatér, který se baví tím, jak vytáčí ostatní.
Kašlete na ně. Buď zakažte komentáře, nebo jejich kecy vymažte a nereagujte. Takový člověk vás přece nemůže vytočit a odradit od blogování. Vás to baví a to je nejdůležitější.